Americký kontinent - nůž typu bowie
Bowie knive je dodnes asi nejznámějším severoamerickým nožem vůbec. Tento nůž zažil svůj vrchol rozkvětu v letech 1830 až 1880. V této době se nejvíce používal v USA, Kanadě a Mexiku. Byl velmi oblíbený mezi vojáky, lovci, stopaři a vůbec lidmi pobývajícími v přírodě. Klasický „Bowiják“ je pevný nůž, který má rovnou čepel s prohnutým (konkávně zakřiveným) hrotem a masivní příčkou oddělující čepel od rukojeti. Malý James (Jim) Bowie i se svým bratrem Rezinem mladším byly svým otcem velmi komplexně vychováváni. Jejich otec byl velký milovník pobytu v přírodě, a tak učil své syny tajům stopařství, lovu a rybaření, stejně jako zacházení se střelnými i chladnými zbraněmi. Jak přesně vzniknul nůž Bowie, se nedá s určitostí říci, ale jisté je že tento nůž nechal vyrobit Jimův bratr Rezin, který jeden model daroval právě i svému bratrovi. Existuje několik hypotéz a každá uvádí jiného výrobce. Nejznámější varianta je, že nůž vyrobil kovář James Black, další hovoří o puškaři Henry Schivelyovi a další v pořadí je vesnický kovář Jesse Cliffe. V každém případě se traduje, že Jim Bowie už bez darovaného nože neudělal ani krok, i když samozřejmě chodil ozbrojen revolverem a někdy i puškou. Když se ho prý kdosi zeptal, proč nůž nikdy neodkládá, Jim odpověděl: „Protože je vždycky nabitý.“ Příběh, který odstartoval popularitu Jima Bowieho a jeho nože se všeobecně nazývá-souboj na písčině Vidalia. Zde se z dohodnutého duelu, ve kterém byla role Jima Bowieho pouze jako sekundanta, během několika vteřin změnila na obrovskou šarvátku, do které se zapojilo cca 10 lidí. V jednom momentě se již několikrát silně zraněný Jim bránil pouze svým nožem a útočníka, který ho bodnul skrytým kordem v holi, zabil. Jim dopadl dobře- přežil, ačkoli byl třikrát střelen a čtyřikrát bodnut. Přesto však stačil svým nožem zranit několik protivníků- účastníků šarvátky a zabít majora Norrise Wrighta. James Bowie později vstoupil do řad texaských dobrovolníků a stal se z něj plukovník. Jako bojovník nepotřeboval žádnou fiktivní reputaci. Každá bitva v jeho krátké kariéře demonstrovala jeho bojové schopnosti. Jim zemřel hrdinskou smrtí při hájení pevnosti Alamo, samozřejmě se svým nožem v ruce. Nože bowie se dodnes těší značné popularitě a to nejen v USA. Existuje také několik škol boje nožem, které se specializují na boj s nožem typu bowie. Jedním z velkých propagátorů je pan James Keating, který je považován za otce moderní školy boje s Bowie nožem. Dalším známým propagátorem je pan Dwight C. Mclemore-autor knih Bowie and Big-knife fighting systém a Advaced Bowie Technigues. Zajímavý systém vyučuje také například pan Robert Naki-Besh Redfeather - Mescalerský Apač, který seznamuje své studenty s bojovým použitím velkého nože-modelu bowie v rámci Apačského válečnického umění-Ghostdog systém. Vyučuje i stopařské dovednosti a jiné tradiční bojové techniky indiánů.
Gaučové a boj s nožem v Jižní Americe
Gaučové byli a jsou pasáci dobytka působící na jihoamerických pampách. Vyskytují se především v Argentině, Paraguay a Uruguay, ale jsou i v Chile, Brazílii a dalších státech Jižní Ameriky. Většina gaučů nebyla příliš bohatá. Byli to dokonalí jezdci, kteří žili obvykle kočovným způsobem života a kromě svého stáda měli tedy většinou jen to, co pobrali. Vlastnili nůž nazývaný Facón (v překladu velký nůž), který byl často vyroben ze zbytků zničených mečů, šavlí nebo bajonetů. Facón má dlouhou a štíhlou čepel. Je broušená jen na jedné straně a její délka se pohybuje od 25-50 cm. Záštita bývá nejčastěji ve tvaru písmene S, obráceného U, nebo jen jako krátká příčka. Nůž Facón je také neodmyslitelně spojován se stylem boje s nožem nazývaným ESGRIMA CRIOLLA, neboli Kreolský šerm. Standardně se používá taktika, kdy se nůž drží v dominantní ruce a pončo (část oblečení) je omotáno na nedominantní ruce. Omotané pončo má absorbovat řezy a body. Pončem se také samozřejmě dá útočit či jinak zaměstnávat soupeře. Švihnout do obličeje soupeře technikou flecazo, nebo ho třeba odzbrojit pomocí techniky manteadu. Pokud vám to částečně připomíná tradiční španělskou školu boje s nožem, tak nejste daleko od pravdy. Podle historiků např. v Argentíně vliv španělských kolonistů byl i v tomto oboru znatelný. Souboj mohl probíhat do první krve nebo do smrti jednoho z oponentů. Oblíbenými útoky nožem byly například: bajatripas – speciální útok na břicho soupeře, sek shora dolů do hlavy nazývaný hachazo a planazo neboli útok na ucho, kde hlavní přínos bylo ponížit soupeře. V současné době se Esgrima Criolla nejčastěji realizuje jako sport s tréninkovými zbraněmi a ochrannými pomůckami nebo jako vystoupení pro turisty.
Autor: Martin Hradecký
Comments