Podle dostupných informací se Šinmen Musaši no Kami Fudžiwara no Genšin (známý jako Mijamoto Musaši) narodil ve vesnici Mijamoto v provincii Mimasaka (Japonsko) v roce 1584. Musaši patřil k třídě samurajů a stal asi nejznámějším šermířem v japonské historii, kdy svého prvního soupeře porazil již ve svých 13 letech.
V útlém dětství trénoval bojová umění pod vedením svého otce Hirata Munisaie, který byl mistrem meče a expertem na zbraň džute. Později se Musaši, vydal na tzv. Pouť válečníka - odešel z domu a cestoval po celém Japonsku. Tuto část života strávil Musaši většinou mimo společnost. Zabýval se pouze zdokonalováním Cesty meče, žil asketickým způsobem života a samozřejmě občas vyzval na souboj odborníky či mistry různých zbraní v provinciích, kterými právě procházel. Již v tomto období začal tvořit Mijamoto Musaši svůj nový styl šermu nazvaný Niten iči-rjů – škola dvou nebes. Jednalo se o metodu používání obou samurajských mečů zároveň – v jedné ruce krátký meč wakizaši a v druhé ruce dlouhý meč katana. Mijamoto Musaši se během svého života zúčastnil více než 60 soubojů a šesti velkých bitev. Asi nejznámější byla bitva u Sekigahary. Musaši byl na straně poražených a musel přežít hrůzné tři dny, kdy probíhal hon na vojáky z poražené armády. Celkem zemřelo více než 70 000 lidí. V tomto samém roce (1600) se zúčastnil také útoku na hrad Fušimi a bitvy při obraně hradu v Gifu, který byl obklíčen. Roku 1604 nicméně Musaši dorazil do Kjóta, kde zahájil sérii svých soubojů, zejména proti šermířům ze slavné školy Jošioka, které všechny vyhrál. Prvním soubojem byl ten proti mistru školy, Jošioku Seidžúróvi. Zkušeného mistra vyvedl z rovnováhy Musašiho pozdní příchod a rozzuřený Seidžúró byl pak v souboji Musašim, který byl ozbrojen dřevěným mečem bokkenem, zasažen do levého ramene. Seidžúróva levá ruka zchromla a on se vzdal mistrovství ve škole ve prospěch neméně schopného bojovníka jménem Jošioka Denšičiró, který okamžitě vyzval Musašiho k souboji. Jenže opět se opakoval scénář Musašiho pozdního příchodu, který jeho protivníka rozhodil. A s ním se opět opakovala i protivníkova porážka. Takovou potupu cti nemohla rodina Jošioko tolerovat, zvlášť když v jejím čele stál pouze dvanáctiletý Jošioka Matašičiro. Na místě příštího souboje tak připravila past s úmyslem připravit Musašiho o život, když na něj ve skrytu měla čekat skupina šermířů s luky a mušketami. Musaši, který cítil nebezpečí, ovšem na místo dorazil s předstihem. Když pak viděl číhající nepřátele, překvapivě na ně zaútočil, zabil Matašičira a úspěšně celé bandě unikl. Následně Musaši Kjóto opustil a vydal se na další cestu. Svůj nejslavnější souboj svedl Musaši s uznávaným šermířem Sasaki Kodžirem. Sasaki byl známý bleskovým tasením svého výjimečně dlouhého obouručního meče nazývaného Dlouhé bidlo a technikou Cubame gaeši – inspirovanou pohyby ocasu vlaštovky v letu. Samotný souboj se odehrál 13. dubna 1612 na ostrově Funadžima, později přejmenovaném na Ganrjúdžima. Při tomto souboji použil Musaši dřevěný meč vyřezaný z pádla, kterým svého soupeře usmrtil úderem do hlavy.
Poté, co si Mijamoto Musaši uvědomil, že již dále nemá jak své umění zdokonalovat v soubojích, začal hledat jiné způsoby zlepšení. Seznámil se s různými druhy umění – kaligrafií, sochařstvím, čajovým obřadem, a dokonce se trénoval v dovednostech truhláře a farmáře, což bylo pro samuraje v tomto období velmi nezvyklé. Musaši se také aktivně věnoval malbě, namaloval bezpočet různých děl. Nejvíce známý je svými malbami ptáků na větvích, ale i zenových námětů jako jsou Daruma nebo Hotei. Mnoho lidí věří, že při pohledu na jeho díla v nich může člověk vidět jak Musaši smýšlel, a že se za téměř každým tahem skrývá význam. Poslední léta svého života trávil v provincii Kumamoto, kde je v krásné hornaté krajině jeskyně Reigandó. Právě v této jeskyni Musaši nejen meditoval, ale také napsal jednu z nejznámějších knih o taktice a strategii Go Rin Nó Šo – knihu pěti kruhů. Mijamoto Musaši byl nejen skutečným válečníkem, ale také malířem, básníkem, spisovatelem a filozofem. Některá jeho díla jsou dokonce uložena v japonském národním muzeu. Mijamoto Musaši zemřel přirozenou smrtí 19. května 1645.
Japonskem po stopách Mijamoto Musašiho
Pokud navštívíte Japonsko, můžete se také vydat po stopách tohoto nejznámějšího japonského šermíře. Já sám jsem vyrazil po stopách M.Musašiho v roce 2007 a v roce 2018. Například na ostrově Kjúšú ve městě Kumamoto se nachází Musašiho park s jeho sochou v nadživotní velikosti, která samozřejmě třímá dva meče (katanu a wakizaši). Několik metrů od této sochy můžete zapálit vonnou tyčinku u monumentální hrobky tohoto samuraje. Ve městě je také možné nalézt muzeum Šimada, ve kterém je jedna celá místnost věnována právě Musašimu. Jeskyně Reigandó, která se opravdu nachází nedaleko města Kumamoto, je stále v překrásné, hornaté krajině. Při vstupu do areálu je umístěn údajně originál dřevěného meče, se kterým Musaši bojoval proti Kodžirovi. Cestu k jeskyni lemují stovky sošek Buddhů umístěných na skalách, každý má jinou tvář a výraz. Do jeskyně se vstupuje po několika schodech. Je to velice malý prostor. Do čela jeskyně je zasazen oltář, ve skalních výčnělcích jsou umístěni opět Buddhové. Uprostřed jeskyně je veliký kámen určený k meditaci. Ano v této jeskyni napsal Musaši knihu pěti kruhů. Dále také doporučuji navštívit ostrov Ganrjúdžima, který leží u města Kitakjúšú mezi ostrovy Honšů a Kjúšú. Zde Musaši svedl slavný souboj se šermířem Sasaki Kodžirem. Přibližně každou hodinu jezdí pravidelně loď na tento malý ostrov, kde je hlavní dominantou sousoší Musašiho a Kodžira. Zajímavá je také zastávka ve městě Kokura. Zde stojí za návštěvu hrad Kokura, jehož část expozice je také věnována Musašimu.
Go Rin Nó Šo – kniha pěti kruhů
„…Před zrakem nebes a bohyně Kannon tedy zvedám štětec a začínám psát, jsou čtyři hodiny ráno desátého dne desátého měsíce roku 1643.“ Těmito slovy začíná kniha pěti kruhů, kterou Mijamoto Musaši dopsal těsně před svou smrtí v roce 1645. Kniha pěti kruhů pojednává o válečném umění a je rozdělena do pěti svitků-Svitek Země, Svitek Vody, Svitek Ohně, Svitek Větru a Svitek Prázdnoty. Musaši celý život shromažďoval zkušenosti z bojů a válek a zdokonaloval své vojenské umění. Knihu pěti kruhů lze aplikovat nejen na vojenskou strategii, ale na jakoukoli situaci, kdy je potřeba použít plánování a taktiku. I zde platí známé pravidlo, čím víckrát knihu čteme, tím víc toho v ní najdeme. Samotná kniha není jen tezí o strategii, je, Musašiho slovy: „Průvodcem mužů, kteří se chtějí naučit strategii.“ Například i v současné době japonští obchodníci a manažeři používají při svých jednáních či prodejních kampaních metody popsané v Go Rin Nó Šo. Vybral jsem jednu ukázku z knihy pěti kruhů o vystrašení. „Vystrašit je možné čímkoliv. Člověk se nechává vystrašit tím, co neočekává. Ve skupinové strategii, můžete nepřátele vystrašit nejen přímou akcí, ale někdy rovněž vyvíjením hluku, někdy tím, že malé věci necháte, aby vypadaly velkými, někdy tím, že provedete nečekané útočné pohyby daleko do stran. Měli byste zvítězit tím, že se spolehnete na výhodu, kterou vám nabízí rytmus úleku nepřátel.“
V Českém jazyce vyšla kniha pěti kruhů již několikrát. Cad Press vydal hned po „revoluci“ - překlad Go Rin Nó Šo, vydavatelství Talpress vydalo Knihu pěti kruhů i s Knihou rodinných tradic válečného umění od Jagjú Munenoriho. Naposledy vydalo Fighters publications knihu Mijamoto Musaši Život a dílo – mýtus a skutečnost od Kendži Tokicuiho. Vyšel také román MUSAŠI od Eidži Jošikawy v nakladatelství BB/art.
Text a foto: Martin Hradecký
Comments