Již od pradávných časů, kdy člověk poprvé použil zbraň a to nejen k lovu, ale také i proti jinému člověku, začal po staletí trvající „zápas“ mezi stále se zdokonalujícími zbraněmi a samozřejmě i ochrannými pomůckami proti nim. Tento duel mezi obrannými a útočnými prostředky nikdy neskončil a svým způsobem probíhá dodnes. Proto i v dnešní moderní době můžeme vidět vojáky či policisty, kteří jsou vybaveni speciální ochrannou vestou, přílbou, rukavicemi, atp.
Něco málo z historie
Účelem ochranného odění nebo chceme-li zbroje či brnění je ochrana těla proti zásahům a zraněním. Používané materiály, které sloužily k výrobě zbroje, byly značně rozmanité a lišily se nejen historickým obdobím, ale také místem na světě kde vznikaly. Například starověcí Egypťané používali krokodýlí kůži, Severoameričtí indiáni nosili krunýře z dřevěných tyček a bojovníci na Borneu se oblékali do brnění z kůry pokryté rybími šupinami. Zajímavé byly i prošívané vesty zpevněné máčením ve slané vodě používané v Mexiku.
Asi nejobvyklejšími materiály, které se používaly k výrobě zbroje ve starověku a středověku byly nejrůznější textilní látky, kůže, rohovina, bronzové a železné pláty, drátěné košile či kombinace všech těchto materiálů. Obecně se dá říci, že zbroj se skládala z několika hlavních částí. Byly to přílba, ochranné odění a štít. Dnešní článek je zaměřen hlavně na ochranné odění, které chránilo bojovníkovo celé tělo, nebo pouze jeho část. Již v antickém Řecku se dosáhlo značné dokonalosti při výrobě ochranné zbroje válečníků. Výrobci používali převážně bronzové pláty a jejich tzv. „svalové krunýře“ byly v té době typické nejen pro řecké bojovníky, ale i pro Etrusky či Římany. V pozdější době římské vojsko naprosto převyšovalo své protivníky a to nejen v taktice boje, ale samozřejmě i v používaných zbraních a ochranných prostředcích svých bojovníků. Tito válečníci byli zformováni do tzv. římských legií. Samozřejmě nesmíme opomenout na zbroje používané v Asii. Velmi specifická byla například papírová čínská zbroj používaná v období Ťjang. Vyráběla se tak, že se slepilo deset až patnáct vrstev papíru, tyto vrstvy se rozřezaly na menší části a vzniklé destičky se přilepily na krunýř. Údajně dokázala tato křehká ochrana zadržet i střelu z muškety. Zajímavá byla také japonská zbroj nazývaná ó-joroi – velká zbroj. Tato zbroj byla vyrobena v kombinaci tlusté kůže, látky a ocelových plátů a šupin. Zbroj ovšem neplnila jen funkci ochranou, ale i psychologickou a estetickou. Mnohdy měla zbroj svým vzhledem nepřítele také zastrašit, případně i svou honosností ohromit. Toto samozřejmě platilo stejně i u evropských rytířů či jiných válečníků ve světě. Středověk se stal „Zlatým věkem“ ochrany válečníka a mnohdy zbroj chránila téměř celé tělo. Středověcí evropští rytíři používaly tzv. úplné plátové zbroje, které byly vyrobeny a důmyslně pospojovány z ocelových plátů. Velmi se používala také tzv. drátěná kroužková košile a jistě stojí za zmínku, že určitá modifikace této kroužkové ochrany se používá i dnes. Rytíři se snažili chránit i své koně a to mnohdy podobným brněním, které sami používali. Díky nástupu střelných a zejména pak palných zbraní docházelo i k vývoji v oblasti ochrany. Různé speciální chrániče se používaly i v americké občanské válce. Asi prvním „předskokanem“ moderních neprůstřelných vest a jejich masového používání byly proti střepinové vesty (flak jacket), používané americkými osádkami bombardérů v druhé světové válce. Tyto vesty byly smíšené konstrukce, to znamená, že konstrukčním materiálem byl nylon a kovové destičky. Ačkoli tyto vesty byly značně nedokonalé – osvědčily se.
Kevlar nastupuje …
Radikální průlom v oblasti a konstrukci ochranných vest přinesla firma DuPont, která přišla na světový trh s aramidovým vláknem Kevlar (což je organické vlákno ze skupiny aromatických polyamidů). Kevlar vynikal vysokou pevností a nízkou průtažností. Je v tahu až 8x pevnější než ocel, je odolný vůči ohni, chemikáliím a oděru. Mezi jeho nevýhody patří vyšší hmotnost a tuhost. Dalším aramidovým vláknem používaným v konstrukci ochranných vest byl Twaron. Výroba těchto ochranných prostředků vypadá asi takto – aramidová vlákna jsou napřed zkroucena do provazců a pak je z nich utkána hustá, pevně utahovaná tkanina, která má vnější vzhled žluté nebo hnědooranžové plachtoviny. V praxi se můžeme setkat s celou řadou druhů kevlaru, lišící se především účelem použití. Další velký zlom ve vývoji balistických vláken nastal v roce 1985. Firma Allied Signal představila světu své speciální polyetylenové vlákno nazvané Spectra. Spectra je dokonce 10x silnější než ocel a je vysoce odolná proti otěru a vlhkosti. Spectra shield je netkaný materiál, který je vyroben z paralelně položených vláken Spectra, zalitých v pružné pryskyřičné matrici. Vždy dvě vrstvy s navzájem kolmo orientovanými vlákny jsou pak zality do velmi slabé fólie. Mezi nevýhody Spectry a Dyneemy (což je také polyetylenové vlákno používané při výrobě balistických vest) patří hořlavost, nízký bod tání a malá odolnost vůči kyselinám.
Ochrana především
Samotná ochranná vesta funguje tak, že balistické materiály jsou vyrobeny z vláken, jejichž průtažnost je minimální. To znamená, že průchod několika vrstvami pak postupně zploští projektil a čelně zvýší jeho plochu. Tak jej nakonec zachycuje, i když pár vrstev střela naruší. Jediným efektem je tedy jen průhyb vláken, deformace projektilu a náraz absorbovaný elasticitou lidského těla. Další vychytávkou, která se využívá při výrobě neprůstřelných vest, je tzv. „protišoková“ vrstva. Tato měkčí vrstva má fungovat jako vycpávka pod ochrannými vrstvami. Má omezit nejen průhybu vesty, ale také snížit následek nárazu střely. Obecně se ochranné vesty dělí na lehké vesty určené pro skryté nošení a na těžké vesty nošené na vrchu oblečení. Tyto těžké vesty jsou většinou doplněny ocelovými či keramickými pláty a také límcem-ochrannou krku a přídavným panelem kryjícím podbřišek. Určitým trendem v této oblasti je spojení ochranné vesty s vestou taktickou v jeden celek. To znamená, že na obalu vesty jsou připevněny různá pouzdra a kapsy na potřebnou výbavu. Používají se i další speciality jako například balistický diplomatický kufřík, využívaný převážně osobními strážci, k vytvoření ochranné clony pro ohrožené osoby anebo přímo i balistické štíty, hojně využívané speciálními policejními protiteroristickými jednotkami. Samozřejmě existují systémy klasifikace ochranných vest podle odolnosti. Tyto klasifikace používá v současné době prakticky celý svět a jsou dobrým vodítkem při posuzování vhodnosti vesty pro ten který úkol. Jedním z nejrozšířenějších systémů je klasifikace podle americké National Institute of Justice (Státní ústav pro spravedlnost) – NIJ. Tento systém odolnosti má čtyři základní úrovně NIJ level. Celosvětový trend poslední doby je, aby i nejodolnější balistické vesty byly co nejlehčí. To znamená - se stávající balistickou ochranou snížit celkovou hmotnost vesty.
Často se setkávám s mylným názorem, že ochranná (neprůstřelná) vesta chrání současně proti bodnutí nožem nebo jinými ostrými předměty. Není tomu tak a děje se to proto, že ostré předměty totiž vlákna netrhají, ale řežou nebo odsouvají stranou. Samozřejmě, že např. probodnout neprůstřelnou vestu není tak úplně jednoduché-vyžaduje to maximální sílu a razanci., ale jde to. Hodně záleží na druhu zbraně, místa kam se útočí a druhu vesty. Netýká se to samozřejmě míst, které jsou opatřeny kovovými či keramickými pláty. Právě proto se do některých vest vkládají speciální kovové vrstvy, velmi podobné např. drátěným košilím. Takovéto kombinované vesty jsou velice často používané u Vězeňské stráže či u proti-demonstračních jednotek. Příslušníci speciálních pořádkových (proti-demonstračních) jednotek, také používají tzv. protiúderové komplety. Tyto komplety se skládají z přílby se sklopným proti-nárazovým hledím, chrániče krční části, protiúderových rukavic, dále pak ze soustavy plastových chráničů zad, hrudníku, genitálií, boků, ramen, loktů a předloktí. Tyto plastové chrániče jsou ještě podloženy měkčím materiálem, schopným rozložit energii nárazu.
Použité materiály: Encyklopedie zbraní a zbroje – L.Křížek, Z Čech, Zbroj a zbraně – P. Klučina + internet
Text: Martin Hradecký
Foto: autor + Akademie Aegis
Comentários