Jedná se o moderní školu umění japonského meče, kterou založil a zkompletoval sensei Nakagawa. Nakagawa ryu battójutsu se zabývá technikami bojového tasení meče – battójutsu a technikami bojového šermu – kenjutsu. Historie školy Nakagawa ryu battōjutsu vychází především z technik a celkového pojetí školy Toyama ryu, která je jednou z mladších škol japonského šermu. Její vznik je datován rokem 1925 v Toyamské akademii určené pro výcvik vojenského personálu. Nicméně techniky této školy byly převzaty z jiných tradičních škol, jejichž historie sahá daleko do minulosti.
Mistr Kinji Nakagawa
Sensei Nakagawa Kinji se narodil v roce 1952 ve městě Yatsushiro-shi v provincii Kumamoto na ostrově Kyushu. Nakagawa sensei je držitelem vysokého technického stupně – 8. danu a titulu hanshi (učitel učitelů) ve škole Toyama ryu Morinaga-ha. Dále pak zakladatelem a předsedou v jedné osobě Evropské společnosti výuky bojových umění (Oshu bujutsu koryu shidōkai) a jak již jsem uvedl zakladatelem školy Nakagawa ryu battójutsu.
Když se podíváme trochu více do mistrovi historie, tak zjistíme, že Nakagawa sensei ve svém mládí studoval tradiční školy šermu Hoki ryu a Muso shinden ryu.
Hoki ryu trénoval pod vedením Miyato senseie v Kumamoto a později se v Tokiu seznámil s Tomokagi senseiem (v té době držitelem 9. danu a titulu hanshi), se kterým začal studovat styl školy Musō shinden ryu. Velký zlom nastal, v prosinci roku 1977, kdy se setkal s Tokutomim Tasaburoem, u kterého začal posléze intenzivně studovat. Tokutomi sensei byl kaichō (představený) linie Morinaga-ha školy Toyama ryu. Toto setkání se ukázalo být na cestě meče pro Nakagawu senseie osudové. Tokutomi sensei a jeho trénink bylo to, co Nakagawa sensei dlouhou dobu hledal. Tokutomi sensei byl jedním z posledních učitelů školy Toyama ryu, kteří měli vazbu na původní učení této školy vycházející z výcviku na vojenské akademii ve městě Toyama. Jeho učitelem byl Morinaga Kiyoshi, jeden ze tří hlavních výcvikových instruktorů na této akademii. Díky tomuto spojení byl Tokutomi sensei doslova poslední učitel z původní Toyama ryu. Období, kdy Nakagawa sensei trénoval v Tokutomi dojo, bylo pro něj, podle jeho slov, to nejkrásnější. Po nějaké době svého tréninku battojutsu se Nakagawa sensei zúčastnil jako student Tokutomi dojo několika otevřených celojaponských soutěží v tameshigiri (přesekávání slaměných rohoží předem daným způsobem). Zmiňme ze všech úspěchů dva případy, kterých si sensei velice váží. Prvním je vítězství v mistrovství tameshigiri katanobu pořádaném Dai nippon butoku-kai v Tokiu v roce 1979 a druhým je vítězství z roku 1981 v mistrovství tameshigiri katanobu pořádaném Dai nippon toyama-ryu pro držitele 6. danu a vyšších stupňů.
Uplynul nějaký čas a Nakagawa sensei se z rodinných důvodů vrací do Kumamota, kde s požehnáním Tokutomi senseie pokračuje v tréninku Toyama ryu již ve svém dojo. Nakagawa sensei krom výuky pořádá mnoho veřejných vystoupení, aby tak představil své umění širší veřejnosti. Také se pouští do organizování velikých slavností bojových umění, které se konají přímo pod hradbami hradu v Kumamotu a mají značný úspěch. V tomto období se seznamuje i s technikami školy Niten ichi ryu, která má v Kumamotu velkou tradici díky tomu, že tam v posledních letech svého života žil Miyamoto Musashi. Stalo se to při příležitosti pořádání prvního taikai bojových umění, které Nakagawa sensei pořádal v prostorách Jōrakuji. Na této události měl své enbu – vystoupení Satō Kazunori sensei, který předvedl techniky s dvěma meči. Nakagawa senseovi se ukázka Nitō ryu velice zalíbila a to bylo také začátkem, více jak dvacetiletého, silného přátelství mezi ním a Satō senseiem. Nakagawa sensei se tak mnohému naučil od tohoto učitele. Nicméně Nakagawa sensei nikdy nebyl studentem školy Niten ichi ryu a tak není vhodné, aby používal tento název. To je důvod, proč techniky s dvěma meči, které jsou součástí Nakagawa ryu battójutsu, jsou označované termínem Nitō no kata.
Sensei přesto dále přemýšlel, jak by mohl více prezentovat své umění a rozhodl se pro cesty do zahraničí, aby tak oslovil zájemce z různých zemí. A tak v roce 2008 Nakagawa sensei poprvé vyjíždí za hranice Japonska, a to konkrétně do Anglie. Od tohoto roku tráví i několik měsíců v roce na cestách po světě, kde šíří umění japonského meče. Snaha Nakagawy senseie podělit se o tradiční oblasti kultury se neomezuje pouze na oblast bojových umění. Nakagawa sensei zakládá organizaci s názvem Shidokai, jejímž hlavním cílem je zachování a šíření tradiční japonské kultury. Tato organizace zaštiťovala v minulosti nejen akce v Kumamotu, ale několik let i v České republice, kde pořádala přednášky, vystoupení a workshopy různých oblastí tradiční japonské kultury, jako jsou bojová umění, kaligrafie, čajový obřad, tanec a dalších.
Nakagawa ryu battójutsu – obsah výuky
První věcí, s kterou je nový praktikant umění japonského meče školy Nakagawa ryu battójutsu seznámen, je Sahó – etiketa/chování v dójo a Reihó – způsoby vzdávání úcty a poděkování. Z praktických technik se vyučují základní pozice postojů s mečem – kamae a způsoby chůze – ashi sabaki. Dále se procvičují základní techniky – kihon waza/kiso iai. Pokračuje se sestavou Happó nuki – osm základních technik nuki uchi a sestavou Hon iai – základních osm technik iai. Nezapomíná se ani na cvičení s mečem ve dvojici tzv. kumitachi. I zde je to osm různých aplikací, které jsou striktně určeny a dodržuje se zde systém Uchidachi a Shidachi. Následují sestavy Shihó giri – techniky do čtyř směrů, kterými sensei Nakagawa obohatil svůj styl. Praktikují se i techniky v sedě – Suwari waza. Dalšími technikami, které jsou v této škole vyučovány, jsou techniky s krátkým mečem – Kodachi no kata a techniky s dvěma meči – Nitó no kata. Samozřejmostí je nácvik tameshigiri (tameshigiri je test prováděných seků nebo též sekací test) a to, jak do smotaných namočených rohoží tatami omote, tak i čerstvých zelených bambusů Madake. Je to dnes také jediná škola, která praktikuje v nezměněné formě první techniku happō nuki – kiri age přímo provedené z tasení. Jedním z hlavních cílů školy je zachování původních technik tak, jak je vyučoval Morinaga sensei.
Do České republiky byl poprvé pozván Nakagawa sensei Bohumilem Plankou z Česko-japonské společnosti v roce 2009, se kterým se setkal ve Fukuoce, při jeho návštěvě Japonska. Během této první cesty měl mistr Nakagawa enbu (ukázku) v policejním muzeu a také seminář pro české studenty kendō a iaidō. V dalších deseti letech pravidelně jezdil Nakagawa sensei do ČR a trávil zde i několik měsíců v roce, aby se mohl podělit o své zkušenosti v oblasti japonského šermu s českými zájemci a mohl propagovat japonskou kulturu. Nejprve seznamoval studenty se školou Toyama ryu, ale později se soustředil pouze na techniky školy Nakagawa ryu battójutsu. Není proto divu, že právě Nakagawa ryu battójutsu má zde v současnosti určité zázemí. Několikrát vyrazila též skupinka studentů za Nakagawou senseiem přímo trénovat do Japonska. V současné době je Honbu dōjō (centrální dójó) v České republice a jedná se o pražský oddíl Kenshōkan dōjō, které je vedené shihanem Pavlem Slavíkem - nositelem 6. danu. Dalšími pobočkami ve světě jsou například Mushin dójó vedené Tomášem Baladou v Japonsku, Kenseikan dójó vedené Krzysztofem Barczakem v Polsku a také Kenkaku dōjō, vedené M. Hradeckým působícím v ČR. Poslední návštěva senseie Nakagawy v ČR úspěšně proběhla v roce 2022 a to díky jejímu organizátorovi shihanovi P. Slavíkovi, kterému se autor článku snažil maximálně vypomoci. V roce 2020 a 2021 nás kvůli Covidové pandemii sensei Nakagawa nenavštívil.
Martin H. a Nakagawa Ryu Battójutsu
Poprvé jsem se osobně setkal se senseiem Nakagawou na jedné akci v roce 2013, kterou pořádal můj kamarád Jakub Zeman. Sensei mi tehdy přislíbil realizaci semináře pro mne a skupinu mých studentů. V roce 2014 se tedy ve výcvikovém prostoru na Ortenově náměstí pořádal první uzavřený seminář kenjutsu a battójutsu vedený senseiem Nakagawou, kterému asistoval J. Zeman. Jakub se také postaral o překlad z Japonštiny. Tím se nastartovalo mé studium u senseie Nakagawy, které trvá dodnes.
Sensei Nakagawa mne nadchnul a doslova „očaroval“ a to nejen svým uměním meče, ale i skromným, vstřícným a klidným přístupem. Jelikož sensei pravidelně za posledních 10 let navštěvoval Českou republiku, bylo mnoho možností s ním trénovat opakovaně. V roce 2018 jsem využil osobní pozvání a navštívil mistra Nakagawu přímo v Japonsku a užil si tam soukromý výcvik pod jeho vedením.Od senseie Nakagawy jsem obdržel oficiální povolení vyučovat a zároveň mi byl udělen název KENKAKU – název mého dójó. V současné době mám malý okruh studentů, s kterými se scházíme nepravidelně. Jsem držitelem 3. danu a jsem jedním ze dvou oficiálních zástupců Nakagawa ryu battójutsu v ČR. Posledních několik let si užívám soukromé tréninky s výborným učitelem a kamarádem Pavlem Slavíkem z Kenshókan dójó, díky kterému se dál posouvám na cestě umění japonského meče. Mým zástupcem v dójó je Jan Weiss - držitel 1. danu NRB.
Co je tameshigiri?
Mezi pokročilé techniky s mečem určitě patří tzv. tameshigiri. Tameshigiri je test prováděných seků nebo též sekací test. V minulosti bylo tameshigiri prováděno na mrtvých tělech popravených trestanců či nepřátel. Dnes se pochopitelně používají pro testování seků jiné prostředky. Za tímto účelem se smotávají do sloupců nejčastěji tzv. tatami omote, což je slaměná vrchní vrstva tradičních rohoží tatami. Takovéto sloupce, které jsou ještě převázány několika provazy, se před samotným sekáním musí na nějaký čas namočit do vody, aby získaly správný odpor při secích, imitující lidské tělo, a zároveň se tím čepel meče ochránila před poškrábáním bočních ploch. Takto upravené namočené makiwari se upevňují do speciálních stojanů, aby byl trénink seků co nejkvalitnější. Existují případy, kdy je pro trénink tameshigiri využíván jako cíl čerstvý zelený bambus. Také je možné okolo bambusové tyče omotat tatami omote, což simuluje kost se svalovou hmotou. Nezapomeňme, že dnes se na tameshigiri často nedíváme z pohledu kvality čepele, ale kvality jedince provádějícího sek. A z tohoto důvodu používáme tameshigiri pro zkvalitnění naší techniky meče a schopnosti spojovat více seků za sebou. Během tameshigiri nejde tedy jen o přeseknutí daného cíle, ale o celkový pohyb, techniku prováděnou šermířem.
Použité materiály: knihy Dědictví samurajů – Miroslav Černý, The Spirit of the Sword – Nakamura Taisaburo, články – sensei Nakagawa Kinji a Toyama ryu od Pavla Slavíka
Text: Martin Hradecký
Foto: M. Hradecký, P. Slavík, E. Slavíková + internet
Yorumlar