Ochrana důležitých osob je velice stará a sahá až do samých počátků lidské civilizace. Abychom pochopili účel a smysl osobních strážců, je důležité si uvědomit určité historické souvislosti. Vytvořením kmenových, rodových a posléze mocenských zřízení vzniká kastovní systém a vládnoucí vrstva se většinou „rekrutuje“ z vojenských vůdců. Tito vládcové si téměř okamžitě uvědomovali důležitost ochrany své osoby, a to jak z politických, tak z vojenskostrategických důvodů. Proto se osobní ochrana stala nedílnou součástí života těchto mocných lidí. Z nejloajálnějších a samozřejmě také nejlepších bojovníků vznikají tzv. osobní družiny. Později se z těchto družin staly královské či prezidentské gardy. Sloužit v takové družině či gardě a ochraňovat svého vládce byla vždy velice privilegovaná a prestižní pozice. Vládcové, králové či panovníci, ale i jiní movití lidé, velmi záhy pochopili, že potřebují ochranu nejen svých hmotných statků, ale i života. Za tímto účelem byli vybíráni jedinci tak zdatní a bojově způsobilí, jak jen to bylo možné. A jelikož nikdo nebrání a neochraňuje cizího člověka jen tak z pouhé lásky k lidem, bylo normální, že se začala za tuto vykonávanou práci vyplácet odměna. Tak se zrodila profese tělesných strážců.
Základním posláním osobního ochránce je zamezit únosu či smrtelného útoku na chráněnou osobu. Používají se též označení tělesný strážce, bodyguard či osobní strážce. Před mnoha lety jsem sám vykonával profesi osobního ochránce. Působil jsem v komerční bezpečnosti a během své kariéry jsem zajišťoval ochranu například některým ohroženým podnikatelům, či členům managementu různých velkých obchodních společností. Bezpečnostní ochrannou činnost jsem si vyzkoušel i v showbusinessu při několika realizovaných zakázkách. Několikrát jsem také fungoval v ochranných týmech politiků či diplomatů a díky externí spolupráci pro velvyslanectví státu Izrael v České republice jsem se například podílel i na osobní ochraně ohroženého diplomata a jeho rodiny. V rámci svého vzdělávání jsem absolvoval také řadu specializovaných kurzů zaměřených na danou problematiku a vedených zahraničními experty. Byl jsem seznámen například s Izraelským konceptem ochrany VIP protection, dále jsem absolvoval několik kurzů pořádaných mezinárodní asociací IBA-International Bodyguard Association, která se zaměřuje na britský styl ochrany. Koncept amerických bodyguardů jsem poznal v kurzech Executive Protection Course, Bodyguard Defensive Tactics, VIP Protection/High Risk Vehicle Operations Course a Protection Others. Velmi přínosné byly také kurzy Pyrotechnical Prevention for Bodyguards a Anti-Kidnapping Concept.
Činnost osobního strážce je velice specifická, proto vyžaduje speciální, mnohdy i velice zvláštní vybavení. Stále ale musí platit zásada, že výbava má bodyguardovi sloužit a ne překážet. Vybavení se rozděluje do dvou skupin, a to na základní výbavu a doplňkovou. Mezi základní výbavu patří: vhodné oblečení - společenský oděv, svítilna, mobilní telefon, nářaďový nůž, teleskopický obušek a krátká střelná zbraň. Do doplňkové výbavy spadá například radiostanice s příposlechem, malý dalekohled, lékárnička, balistická (neprůstřelná) vesta, obranný sprej, zrcátko na teleskopické tyčce, ruční detektor kovů a přenosný detektor pohybu.
Oblečení hraje pro tělesného strážce důležitou roli. Ochránce by měl vlastnit několik souprav kvalitního oblečení, a to pro řadu příležitostí. Volba barev jednotlivých kusů se odvíjí i od prostředí, kde se bude pohybovat. Strážce musí mnohdy splynout s davem. Velký pozor by si měl dávat také na volbu spodního prádla a obuvi. Svítilna je jednou z nejdůležitějších součástí výbavy. Vyhovovat by měla nejen svojí svítivostí, velikostí a způsobem zapínání, ale také vhodným použitím pro součinnost se střelnou zbraní. Mobilní telefon by měl být vždy dobitý a plně funkční. Další součást základní výbavy bodyguarda je nářaďový nůž. Toto univerzální nářadí může pomoci v momentě, kdy je potřeba použít kleště, nůž, šroubovák nebo řadu jiných nástrojů. Stejně jako u svítilny i zde platí, že kvalita je vyvážená cenou. Teleskopický obušek je mezi tělesnými strážci, a to díky své skladnosti, ale i snadné ukrytelnosti, velice oblíbený. Poslední součástí základního vybavení tělesného strážce je střelná zbraň. Zda si strážce zvolí pistoli či revolver je opravdu jen a jen na jeho volbě. Současné světové trendy ale naznačují, že většina profesionálních osobních ochránců používá pistole.
Jedna z možností jak se blíže seznámit s pracovní činností osobního ochránce je např. absolvování některého specializovaného kurzu. Takový kurz (pokud to není profesionální výcvik u státních ochranných složek) většinou funguje jako „návod, jak na to“. Účastník kurzu musí poté řadu činností a dovedností drilovat a pilovat sám, jelikož časová dotace kurzu je skoro vždy nedostačující. AKADEMIE AEGIS pořádá speciální kurz zaměřený na činnost osobního ochránce již od roku 2007. Realizovali jsme řadu těchto kurzů nejen pro civilisty, ale i pro některé státní ozbrojené složky. Vyškolili jsme například vybrané příslušníky z 601. skupiny speciálních sil AČR, eskortní tým Vězeňské služby či některé členy policejní zásahové jednotky Jihomoravského kraje. Cvičili jsme též instruktory ze Slovenského Útvaru osobitného určenia (ÚOU) a operátory z několika policejních zásahových jednotek PPÚ. Uvedené fotografie v tomto článku jsou i z těchto výcviků.
Tento specializovaný kurz je vždy rozdělen na praktickou a teoretickou část. V teoretické části jsou účastníci kurzu formou přednášek seznamováni s úkoly a principy fungování osobního strážce. Dále jsou jim vysvětleny druhy útoků a typologie útočníků. Probírají se aspekty úrovně ochrany nebo rozdíl mezi soukromou a státní ochranou. Velmi zajímavý je i video sestřih různých atentátů z celého světa (známých i méně známých). Probírá se a později i prakticky zkouší preventivní pyrotechnická prohlídka. Právní minimum a první pomoc (vedené kvalifikovaným odborníkem) jsou naprostou samozřejmostí. Určitá část kurzu je věnovaná také prostředkům balistické ochrany (neprůstřelné vesty, pancéřované limuzíny), obranně-technické prohlídce (vyhledávání odposlechu) a radioprovozu. V praktické části je vyučován boj zblízka, který obsahuje jednoduché a účinné techniky, které lze pochopit a naučit se i po relativně krátké době. Výcvik boje zblízka obsahuje dále techniky proti chladným i střelným zbraním. Pokračuje se ovládáním specifických zbraní, jako je např. teleskopický obušek a nůž. Účastníci jsou seznamováni i s obrannou jízdou vozidlem. Střelecká příprava v sobě zahrnuje základní bezpečnou manipulaci a ovládání zbraně, techniky tasení ze skrytého nošení, střelbu na více cílů atp. Specifikum je například střelba s identifikací cíle se současným krytím chráněné osoby (jeden strážce) resp. krycí střelba a umožnění evakuace chráněné osoby (dva strážci). Taktické přípravě je věnovaná značná část kurzu, a to jak celkové koncepci zabezpečení V.I.P., tak i například předběžnému průzkumu. Probírají se i preventivní a bezpečnostní opatření, různé druhy ochranných formací nebo krytí spojená s evakuací chráněné osoby.
Osobní strážce by měl vždy zůstat za všech okolností naprosto soustředěn na to, aby dokázal svěřenou osobu uchránit. To mnohdy může znamenat, že bude nucen ignorovat slovní urážky a pokud to vyžaduje situace, z místa incidentu s klientem utéct. Osobní strážce by měl techniky boje zblízka, donucovací prostředky (obranný sprej, teleskopický obušek,…) či dokonce střelnou zbraň použít pouze v případě, kdy je to nevyhnutelné. To znamená tehdy, pokud potřebuje zastavit útok nebo získat čas k evakuaci. Jedno ze základních pravidel pro osobní strážce zní: Sleduj ruce! Protože ruce zabíjejí. Toto je základní princip pozorování každé osoby přistupující k V.I.P. (very important person-velmi důležitá osoba).
Ať se již osobní strážce pohybuje nebo stojí na místě, vždy musí pozorovat prostor nejen kolem chráněné osoby ale také kolem sebe. Velký problém nastává, pokud zajišťuje ochranu pouze jeden bodyguard. Prostor, který je za ním, nemůže dostatečně sledovat. Jakmile ochránci pracují v týmu, každý má své sektory či zóny zodpovědnosti, které jsou předem určeny. Posláním osobního strážce je nejen zamezit smrtelnému útoku na chráněnou osobu, ale zamezit také jeho únosu. Při únosu chráněné osoby útok hrozí v první fázi jeho ochrance. Některé činnosti osobního strážce jsou únavné, a to hlavně následkem své rutiny. Jsou ale tím důležitější, čím víc platí, že zrovna v těchto bodech se může objevit slabina. Právě monotónnost může vést k polevení pozornosti a na to útočník čeká.
Víceméně teprve nedávno, přibližně po 2. světové válce, se dospělo k názoru, že osobní strážce, kromě nezbytných tělesných a bojových vlastností, musí také umět „používat“ mozek. Vznikl tak hlavní a základní princip ochrany – PREVENCE, tedy maximální snaha o to, aby k útoku vůbec nedošlo. Osobní ochránce se musel učit zcela novým činnostem, a to jak praktickým tak i teoretickým. Obraz tělesného strážce jako tzv. gorily, chlapa s postavou kuchyňské skříně a s výrazem a „tlamou divočáka“, byl na ústupu. Dalším důležitým zvratem ve světě osobní ochrany byl 22. listopad 1963, kdy byl spáchán atentát na 35. prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho. Způsob, jakým byl tento atentát spáchán, donutil ochranné služby z celého světa značně přepracovat koncept ochrany důležitých osob. Obecně lze osobní ochranu rozdělit do dvou základních skupin. Za prvé jsou to osobní strážci pracující pro státní sektor (ochrana vládních činitelů, ochrana důležitých svědků, atp.), druhou skupinou jsou osobní strážci pracující v soukromém sektoru (chrání například podnikatele, herce, zpěváky). Dále lze osobní ochranu rozdělit podle druhu činnosti na okázalou nebo skrytou. Vždy ale platí, že osobní strážce a jeho činnost je účinná jen na tolik, nakolik mu to „dovolí“ osoba, kterou chrání.
Mezi nejznámější a nejpropracovanější ochranné služby na světě patří například U.S. Secret Service, která se stará nejen o bezpečnost amerického prezidenta, viceprezidenta, ale i o bývalé prezidenty USA či „žhavé“ kandidáty na prezidentský post. Další „špičkou“ v oboru je Shin Bet - izraelská bezpečnostní služba, pod kterou funguje speciální ochranný bezpečnostní odbor. Členové tohoto odboru jsou zodpovědní za ochranu představitelů izraelské vlády, velvyslanectví a vládních budov. Ve Velké Británii se o ochranu královské rodiny, vládních činitelů a diplomatů stará New Scotland Yard (Metropolitan Police). Jsou to operační oddělení SO14, SO16 a SO17. Podporu a výcvik těchto oddělení provádí jedna z nejznámějších protiteroristických jednotek světa, britská S.A.S. (Special Air Service - Zvláštní letecká služba). Své ochranné služby má takřka každá hlava státu, královské rodiny nevyjímaje. Dokonce i papež má svou profesionální jednotku osobních strážců. Služby osobních strážců samozřejmě používali i vůdčí osobnosti mezinárodního terorismu. Jejich bodyguardi (tělesní strážci) patřili hlavně díky své loajálnosti a fanatičnosti k velmi výkonným a nebezpečným.
V České republice zajišťuje osobní ochranu několik státních složek. U Policie ČR je to především Ochranná služba, dále pak Útvar pro ochranu prezidenta, který spadá pod Hradní policii, a Útvar pro ochranu svědků spadající pod kriminální službu. Na osobní ochraně se podílí i tzv. URNA – Útvar rychlého nasazení PČR. Z armádních jednotek je to hlavně Ochranná služba Vojenské policie a také členové 601. skupiny speciálních sil. Dosti specifickou ochranu zajišťují například také speciální eskortní skupiny Vězeňské stráže.
Autor: Martin Hradecký
Comments