Poslední zářijový víkend se pro mě nesl ve znamení síly. Přišla totiž chvíle, na kterou jsem čekal skoro půl roku, a v pražském KB5 Gymu se uskutečnil první Česko-Slovenský StrongFirst Bodyweight certifikační kurz. Napětí bylo o to větší, protože jsme do posledních chvil netušili, zda kvůli současné Covidové situaci kurz bude, nebo ne. Naštěstí omezení přišla až o týden později, a nic tedy nebránilo tomu, začít se učit.
Organizaci StrongFirst, jež je v názvu kurzu, založil Pavel Tsatsouline. Bývalý instruktor fyzické přípravy sovětských speciálních jednotek, a autor mnoha knih o cvičení s vlastní vahou, kettlebell i velkou činkou. Organizace pod sebou shromažďuje řadu profesionálů, kteří učí lidi, jak dosáhnout vysoké úrovně síly. Rychle, bezpečně a aby byli i potom schopni vykonávat svoji práci, nebo se věnovat svému sportu. Metody jsou vědecky a empiricky založeny a mají prokázané výsledky s profesionálními sportovci, vojáky, policisty, jako i s obyčejnými lidmi, kteří se rozhodli být zdraví. Kurz se odehrával v Pražském KB5 Gymu – Škole pohybu, síly a kondice, inspirující se v oldschoolových silácích. Žádné posilovací věže, žádné multistroje, jen železo, vlastní váha a pár doplňkových cvičebních pomůcek. Hlavní slovo měl šéfinstruktor této školy, Pavel Macek, který je zároveň prvním certifikovaným instruktorem StrongFirst v ČR a od roku 2015 StrongFirst Team Leaderem. Jemu i studentům byli k ruce další tři instruktoři, což představovalo při počtu dvanácti cvičících lidí velký komfort. Instruktorský tým nepostával někde bokem, jak bývá na některých kurzech bohužel vidět, ale chodili pořád mezi lidmi, připravení poradit a opravit.
Jak je napsáno výše, jedná se o školu síly. Proto se celý seminář věnoval budování silových základů, které jsou přenositelné do všech možných dalších sportů, zvláště bojových. Pro náš trénink sebeobrany je to tedy úplně ideální. Cílem kurzu bylo nejen ho odcvičit, ale dostat do lidí i metodiku, a tak jsme se s tréninkovým partnerem snažili co nejvíc navzájem koučovat a opravovat, abychom si z toho odnesli maximum. Pokud jsme si ale nechtěli odnést jen účastnické osvědčení, bylo potřeba projít zkouškou, která se skládala ze tří cviků – klik na jedné ruce a jedné noze, dřep na jedné noze, a pět striktních shybů. Nebylo to zadarmo, všechno muselo být precizně provedené. Než se začalo s vysvětlováním jednotlivých principů, jak vyvinout co největší napětí v těle a tedy i sílu, aplikovali jsme ve dvojici tzv. handshake test. Ten spočíval v co nejsilnějším stisku partnerovi ruky, což byla základní linie, ke které jsme se v průběhu vraceli, a podle které jsme zjišťovali svůj progres. Po jednotlivých drilech jsme znovu tiskli partnerovu ruku, a ten nám řekl, o kolik je stisk silnější. Ze začátku byly rozdíly větší než ke konci, ale přesto jsme se s přidávanými principy stále posouvali, i když jen po kouskách. Klíčové pro všechny cviky bylo silové dýchání do břicha a dutá pozice. Se správnou technikou bráničního dýchání a následným zpevněním, které probíhalo každým svalem v těle, se na pohled těžké cviky zvládaly mnohem snáze. Pěkný příklad byla polovina soboty a první otestování v podobě kliku na jedné ruce a jedné noze. Ten kdo bral přípravu na certifikaci hodně svědomitě a trénoval třeba i pod dozorem kvalifikovaného trenéra z KB5, dokázal využít silové principy a předvedl ukázkový klik. Já na to šel jinou (svojí…) cestou. I když jsem byl silově připravený, mozek mi nezvládl propojit vše dohromady. Principy nenaskočily, zpevnění nepřišlo, a při cestě do horní pozice kliku jsem ztratil rovnováhu a spadl. Druhý den jsem měl možnost (já a dalších šest lidí, kterým se to napoprvé nepodařilo) si to opravit. Což se sice povedlo, ale ke klidné noci to nepřispělo. Velkým pomocníkem mi pak byla vizualizace. Tedy představení si sám sebe, jak daný cvik provádím, a jak moje tělo reaguje. Pomůcka, kterou využívají profi sportovci, a je vidět proč.
Druhý den byly na řadě shyby a dřep na jedné noze. Stejnou cestou přípravných drilů jsme se dostali k samotnému testování. V tomhle případě už problém s provedením neměl nikdo, nicméně i tady panovala určitá nervozita. Všechny testované cviky totiž kontroloval z jedné strany Pavel, z druhé strany Piotr (SFB a SFG II instruktor z Polska), a za zády bylo doslova cítit podporující pohledy zbývajícího osazenstva gymu. Taky byl každý úspěch náležitě odměněn potleskem. Samozřejmě celý víkend nebyl pouze o třech cvicích a jejich variantách. Podívali jsme se na přednos, klik ve stojce, mobilitu i strečink. Vzhledem k tomu, že šlo o instruktorský kurz, řeč byla i o předávání nabytých znalostí dál. Probírala se jak metodika (jejíž manuál má cca 100 stran), tak i práce se studentem. Se studentem, ne klientem. Pravidlo, se kterým se ztotožňuje i náš klub ACT. Protože jako instruktoři chceme lidi posouvat dál. Chceme, aby se zlepšovali, a proto se snažíme o co nejindividuálnější přístup. Aby kvůli zbrklosti a touze zvednout, vytlačit, dokázat co nejvíc, nebyly opomenuty základy, a nedošlo ke zbytečné chybě, která by mohla vést i k úrazu. Jak v tréninku síly, tak tréninku sebeobrany. Co napsat závěrem. Jsem moc rád, že jsem tento seminář mohl absolvovat, a že jsem zvládl náročnou certifikaci. Teď už jen cvičit. Sebe, i druhé.
Autor: Tomáš Platil
Comentários